Judo

Zakladatelem juda – jako sportovního odvětví – byl profesor Jigoro Kano (1859-1938) [džigoro kano]. Narodil se v roce 1859 nedaleko města Kobé. V roce 1871 se s rodiči přestěhoval do Tokia.

Motivem ke studiu Ju jutsu byl pro tohoto subtilního studenta fakt, že musel snášet mnohé křivdy a ústrky od silnějších spolužáků, a tak se začal zajímat o staré bojové umění. V té době nebylo snadné sehnat učitele starých bojových umění, ale touha Jigoro Kana byla nezměrná. Studoval u mistra HAČINO SUKE-FUKUDI, po jeho smrti u mistra MASUMOTA ITA. MASUMOTO ITO před smrtí předal Kanovi cenné rukopisy o bojových technikách. Třetím mistrem v Kanově životě byl mistr IKUBA.

Poznatky, které Jigoro Kano studiem starých materiálů shromáždil a při své praxi Ju jutsu utřídil a přizpůsobil tehdejším poznatkům tělovýchovného procesu, využil k vytvoření vlastního systému, který nazval KODOKAN-JUDO. Názvem chtěl odlišit nový systém od tehdejšího neoblíbeného Ju jutsu. Stanovil i etiku chování v Doju, ke spolužákům a učiteli, jež zaručovala radostné ovzduší při výcviku a zajišťovala i nutnou bezpečnost při tréninku. Judo brzy získalo oblibu, ale muselo čelit konkurenci i nevraživosti dalších škol. Definitivní vítězství získalo v roce 1886, kdy v utkání pravdy (DOŽÓ-DŽABURI), které uspořádal šéf tokijské policie, soutěžila družstva jednotlivých škol. Borci Kodokanu zvítězili nad školou mistra Tocuki, když v boji dvanácti dvojic zvítězilo jedenáct borců Kodokanu a pouze jeden zápas skončil nerozhodně. Činnost Kodokanu tak byla zahájena v roce 1882 (od tohoto data se počítá vznik juda), kdy měl Jigoro Kano prvních 9 žáků.

Později se judo spolu s Kendo dostalo do osnov výuky na základních a středních školách. Jigoro Kano se stal v Japonsku významnou osobností, neboť kromě funkce ministra školství byl členem japonského olympijského výboru a prezidentem japonského svazu juda.