...je styl bojového umění beze zbraně. Díky propracovaným technikám a pravidelnému tréninku je JU JUTSU vhodné jako sebeobrana.

Ju jutsu, japonský systém sebeobrany s bohatou tradicí, vznikl z obranných praktik, které byly součástí běžné bojové techniky samurajů, k nímž se uchyloval neozbrojený válečník. Předchůdci umění sebeobrany existovali již ve feudálním Japonsku. Název Ju-jutsu je v literatuře zmiňován od éry rodu Tokugawů. Roku 1650 přišel do Japonska Číňan Čchen Jüan-pin a vyučoval v Owari umění sebeobrany, které bylo velmi podobné pozdějšímu Ju-jutsu. Japonský lékař Jošitoki se v číně naučil umění souboje beze zbraně, které k účinnému provádění technik vyžadovalo značnou tělesnou sílu. Po svém návratu do Japonska pozoroval jednoho zimního dne při hustém sněžení třešeň a vrbu. Zatímco se nepoddajné větve třešně zlomily, vrba své větve pod tíhou pružně ohnula a zůstala nepoškozená.

Na základě svého pozorování přišel Jošitoki na myšlenku vyvinout bojový systém, při kterém by slabší zvítězil ustupováním - podle příkladu vrby. Záhy se odebral do chrámu Tennango v Cukuši, kde na základě znalostí anatomie vyvinul 103 chvaty pro sebeobranu. Svůj systém nazval Jošin ryu. Základem jeho učení byl princip: “ustupovat za účelem vítězství“. Japonská sebeobrana se ve 20. století stala po celém světě známou pod názvem Ju-jutsu.

Ju-jutsu obsahuje obranu proti útoku a využívá zákonitosti páky a anatomických znalostí na slabých místech lidského těla.